Brad Smeele – Chci se vrátit na wake

hoping_for_a_miracle_1811658603.jpg

I pád je pohyb vpřed. Říkáte si, co je to za hloupé klišé takhle před Vánoci. Ale fakt je ten, že právě teď, kdy většina z nás tráví čas se svými blízkými a nejraději bychom jim kolikrát hodili po hlavě mísu s bramborovým salátem, je ta pravá chvíle být vděčni za stávající situaci ať už je jakákoliv, protože vždycky může být hůř. Klišé za klišé? Tak čtěte dál….

18.prosince byl velice významným dnem pro Australského profesionálního wakeboardistu Brada Smeele. Tedy bývalého wakeboardistu. Půl roku od své nehody promluvil Smeele na premiéře filmu Prime v australském Victoria Theatre v Denvoportu. 

18.prosince byl den, kdy poprvé opustil jednotku intenzivní péče poté, co se mu červnu na Floridě ve wake parku Ronix stala vážná nehoda a on ochrnul na celé tělo. Snažil se znovu odjet trik, který mu přinesl titul nejlepší sportovní trik roku 2014.

Bohužel předávání této ceny už sledoval z nemocniční postele, kdy jeho bratr převzal hořko-sladkou výhru.

Moment nehody si pamatuje s mrazivou přesností. Vybavuje se mu každá sekunda okamžiku, který mu změnil život. Trik, který sám vymyslel ramp-to-ramp double backflip 180 s backwards přistáním, odjel úspěšně dva týdny před nehodou v německém wake parku. Podruhé už trik neustál….

“Věděl jsem hned, jak jsem vyskočil, že letím až moc. Wake se dotknul rampy a já padal dopředu obličejem přímo na překážku. Snažil jsem se ještě odrazit a skočit roll, ale v momentě, kdy jsem se začal točit a měl hlavu dole, dopadl jsem rameny přímo na rampu. Chvilku jsem byl v bezvědomí, a pak už mě tahali na břeh a přilétá helikoptéra.”

Smeele měl skvěle rozjeto na hvězdnou kariéru. Profesionálně závodil teprve druhý rok a už se stal manažerem největšího wake parku na světě Lake Ronix complex.

“Každý den jsme byl ve vodě. Žil jsem svůj sen. Snažil jsem se ze sebe dostat to nejlepší a nalákat více sponzorů. A pak jedna setina sekundy všechno změnila, všechny sny se vzdálily na míle daleko. Všechno to, pro co jsem tak hrozně dřel a žil.”

Před nehodou se o Brada a jeho vysportované, skoro dva metry vysoké a svalnaté tělo zajímaly dokonce modelingové agentury a byl tváří mnoha kampaní. Sbíral jeden sportovní úspěch za druhým, měl fungující vztah a celý svět mu ležel u nohou.

Několik měsíců po nehodě shodil víc než dvacet kilo a jeho přítelkyně ho opustila. Nevyčítá jí to.

I přesto se po tom všem označuje za pozitivního člověka a snaží se znovu postavit na nohy. Doslova. I přes nepříznivé prognózy doktorů, kteří mu dávají 1-2% šanci na uzdravení. Brad jen s úsměvem říká, že doktoři nikdy nenechají růst naději v pacientovi.

“Nemá cenu zaobírat se tím, co bylo. To už se nedá změnit.

b2ap3_thumbnail_brad_smeele_and_niece_maisey_E1.jpg

V jeho Aucklandském pokoji, kde momentálně žije a je pod neustálým dohledem doktorů, má na stěně plakát se sedmi principy Huna (hawajský výraz pro tajemství).

“Svět je takový, jaký ho chceš vidět. Pokud se zaměříš na všechny ty s*ačky okolo, bude to všechno co uvidíš. Pokud se zaměříš na krásný věci okolo, bude to všechno, co uvidíš.”

Například zásada 3 mu pomáhá při rehabilitaci. Píše se v ní: “Energie jde tam, kde jde pozornost.” Brad se neustále snaží pohnout palci, škubnout v rameni, zatnout biceps…. Pohybuje se na mobilním vozíku, který ovládá ovladačem v puse a taky má telefon, který má přidělaný na holi k puse.

Telefon je prostředek, který ho stále drží v reálném světe. Smeele se nevzdal svého businessu, organizuje závody a spolupracuje na tvorbě vlastního wakeu, který by měl být již brzy v prodeji.

Smeele také pracuje na dokumentu o svém úrazu. Zatím ho vidělo deset lidí a nikdo další ho neuvidí dřív, než se Bradovi podaří natočit jeho uzdravení a on se vrátí zpět na wakeboard.

“Nic není nemožné.”

Komentáře

komentářů