El Gouna #2 – už jsme tu všichni!

Česká výprava je již pár dnů v Egyptě, kde trénuje na nadcházející mistrovství Evropy a Afriky (první článek ZDE). 

Po volném dni se ve středu 22.11. zase vydáváme na vlek. Vítr neustává, ale všichni jdou na vodu. Je totiž dost reálné, že během závodu bude také foukat, a tak nechce být nikdo překvapený. Přichází také první úraz vybavení – Patrik poškodil skluznici, pravděpodobně o jednu z překázek. Ještě, že si většina závodníků veze prkna náhradní…

Následující den je radostný – už jsme kompletní! Se skoro týdenním zpožděním dorazil Matěj Štěpánek (kdo tuto vtipnou historku ještě neslyšel – den před plánovaným odletem zjistil, že má propadlý cestovní pas 😀 ). Přidává se k nám již na dopolední trénink, i když spal maximálně dvě hodiny. Zbytek repre si ten den dává pořádně do těla – na vleku zůstáváme i na polední trénink a po obědě, na který se vracíme na hotel, a “kulturní vložce” v podobě pár kol na motokárách, jedeme i na trénink večerní. Ty tu jsou od 17 do 18 hodin za umělého osvětlení, které sice není perfektní, ale menší množství lidí na vleku a utichající vítr rádi využijeme.

V pátek slavíme podruhé – přijeli naši slovenští bratři! Dopolední hodinu tréninku, kterou sdílíme pouze s nimi, si tak všichni užijeme, a na mole panuje dobrá nálada. Hned po něm ale jedeme na hotel a všichni relaxují. Někdo na pláži, někdo spí na pokoji. Ale po předchozím dni je to zapotřebí. Večer si o trénink řekne zprvu jen Kryštof (popravdě – má to večerní ježdění nějak rád 🙂 ), ale nakonec se přidávají i další. A vyplácí se to – pravděpodobně naposledy si užíváme skoro prázdný vlek. Večer kazí sportovní morálku Miro Hribik lahví borovičky. Za nás se “obětuje” Mates a Matěj, kteří se s ním zdárně snaží udržet tempo.

V sobotu odpočítáváme poslední dva dny do ostrého startu prvního jezdce. Začíná přituhovat – v areálu je více lidí, přibývá ale i kontrol kvůli bezpečnosti. A také probíhají registrace. Na ně máme vše připravené, ještě ale vše překontroluji, připravím si peníze a jdu na to. Dostávám pro každého jezdce jeden dres, všechno vypadá jako obvykle. Do té doby než je rozdám a jezdci je rozbalí. Jsou nezvykle úzké, ale všichni se do nich nasoukají a dle pokynů se jdou fotit. Až pod ně budou muset obléct ještě vesty, bude to asi zajímavé :D. Na vleku je sice fronta, ale ještě si každý zkouší svou jízdu nebo alespoň vybrané triky, které mu dělají problém. Přichází nové informace o nedělních oficiálních trénincích a zahajovacím ceremoniálnu. Scházíme se tedy po večeři na hotelové terase, abychom se dohodli v kolik pojedeme na vlek, ale i v čem půjdeme na zahájení a kdo ponese vlajku (návrhů padlo dost, ale zatím se toho nikdo ujmout nechce 😀 ). Došlo i na diskuzi o závodu a nervozitě, tak doufám, že se mi všechny povedlo namotivovat tak, aby si hlavně užili svou jízdu a předvedli tak to nejlepší. Všichni tu totiž dřou, padlo dokonce i několik nových triků! Poté jsme vyrazili do městečka, kde si ti mladší “obalili nervy” teplou waflí se zmrzlinou :).

Nedělní den pro nás začíná odpočinkem, protože oficiální trénink máme od 15 do 16 hodin. Společnost nám budou dělat slováci a po jednom jezdci ze Švýcarska a Chorvatska. Dopoledne tedy všichni přepínají do poklidnějšího režimu, když však dorazíme s předstihem na vlek, dozvídáme se, že časovou rezervu máme dostatečnou – časový harmonogram se posunul o půl hodiny kvůli výpadku elektřiny v areálu, následně o další hodinu kvůli poruše na vleku. I tak se rozhodneme pro večerní trénink (vzhledem k tomu, že je tu brzy tma, byl nám nabídnut trénink od 6 hodin ráno druhý den, před závodem) a po večeři odjíždíme na zahajovací ceremoniál. Ten se koná v Campusu Technické Univerzity Berlín (záznam z nástupu jednotlivých zemí naleznete ZDE).

Teď už nezbývá nic než jen fandit  a držet palce. Zítra začíná závod kvalifikacemi od kategorií U15 girls až po +40 veteran men. Sledujte průběh závodu v našem on-line reportu.

Linda 🙂

Komentáře

komentářů