INTERVIEW: Zuzana Vráblová

V rámci Red Bull Winchsession pro Vás připravujeme sérii rozhovorů se všemi jezdci, kteří se této tour zúčastnili.

Tentokrát jsme si vzali na paškál organizátorku celé session, naši spolupracovnici Zuzku Vráblovou.

Zuzku Vám asi moc nemusíme představovat. Jedná se o naši nejlepší jezdkyni na wakeskate. Zuzka je zároveň velice fajn holka, kterou poznáte už zdaleka podle širokého úsměvu. Ten snad neodkládá nikdy a neodložila ho ani během našeho rozhovoru. Pokud se chcete dozvědět více o ní, o ježdění ve státech, rozdílech, které pociťuje, ale také o organizaci celé Winchsession, čtěte dál.

A nezapomeňte kouknout i na teaser k videu zde.

Zuzana Vrablova poses for a portrait in Piestany, Slovakia on August 10, 2015

Ahoj Zuzi, mohla by ses nám trochu představit?

Mám 25 let, jsem z Piešťan, ale čas teď trávím půl na půl v Evropě a ve státech, kde jsem si zajistila vízum, abych tam mohla jezdit jednodušeji. A velice rádi jezdíme na Filipíny, když se zadaří.

Je to rozdíl jezdit doma a ve Státech?

Ve Státech ráda jezdím, protože je tam víc wakeskaterů. Andrew tvrdí, že ježdění v parcích není úplně ono, ale nakonec jezdíme právě v parcích dost spolu a on mě takhle i hodně učí.

Pak když pominu Andrewa, tak jsou tam samozřejmě i jiní jezdci a je jich opravdu hodně. To mi u nás dost chybí. Pro mě to je prostě motivace. Když jdu jezdit u nás v Piešťanech na vlek, tak tam nejezdí nikdo na wakeskate a samotnou mě to tolik nebaví, takže ani nevydržím jezdit tak dlouho.

Takže jako hlavní motivaci bereš tu možnost sledovat někoho lepšího a jezdit s ním?

Jo, ale taky jsem ráda, když se někdo dívá na mě, a pak je schopnej mi poradit. Nemluvě o tom samotným hecování s ostatníma. Navíc jsem třeba i hrozně ráda, když se mi podaří nějaký úplně nový trik, který mi Andrew vysvětluje. No a pak z toho mám radost já a velkou radost má i on. Je to jiné, než kdybych si to skočila doma sama. Víš, takový ten pocit společného nadšení.

A navíc kluci jsou občas hodně zapálení do toho mě opravdu dost hecovat; že řeknou: „Zuzi, dneska prostě skočíš to, to a to.“ Občas se snažím být opatrnější, ale zase občas tomu neodolám a snažím se, co to jde. A někdy se i něco povede a je super slyšet, jak na mě kluci křičí, že jako: „Joo, cos to tam dala? Krutě!“, a to mě nakopává dál.

To znamená, že jezdíš víc s klukama než s holkama…

Ano. V Americe sice jezdí dost holek, které to fakt umí, ale bohužel většinou ne v těch místech, kde jsem zrovna já. Takže jezdím s kluky.

Zuzana Vrablova performs during the Red Bull Winch Session CZ/SK in Prievidza, Slovakia on August 12, 2015

Proč myslíš, že je v USA tak velká komunita wakeskaterů a u nás ne?

Myslím, že dost dělá ten obrovský počet jezer na Floridě, kde je i největší koncentrace jezdců. Hlavně v okolí Orlanda. A tam vlastně i vznikla celá ta komunita kolem ježdění, nejsem si teda úplně jistá, ale myslím, že to opravdu začalo všechno tam. U nás se taky jezdí, ale ve Státech je to všechno takové pohodovější, víc o tom potkávání se a ježdění spolu. U nás, nebo celkově v Evropě, je to takové víc soutěžnější. Možná je to i tím soutěžním formátem, který se v Evropě jezdí. Já jsem vlastně začala taky na takových soutěžích a všechno bylo tak nějak vyhrocené, a to nemá nic společného s tím, co se děje ve Státech. Řekla bych, že tam je to víc o tom pravém wakeskatingu. Potkáváme se, bavíme se, jezdíme spolu, navzájem si radíme a tak.

Pro ty kluky ani vlastně moc neznamená, že vyhráli nějaké závody. Všichni se známe, kamarádíme. Někdo víc obdivuje třeba Bena, za to, jak tomu všemu rozumí a jak tím žije, někdo zase více Andrewa kvůli stylu a tak, ale nikdo nemá problém s nikým mluvit, radit. A to se mi líbí víc.

I v Evropě je spousta jezdců, ale mám pocit, že jak je tady i hromada různých vleků, tak si každý jezdí na tom svém a vzájemně moc nekomunikují. Je to pak takové soutěživější.

Říkáš, že v USA je spousta jezer, ale nevím o tom, že by tam byla spousta vleků. Jezdí se tedy víc na systémech nebo za lodí?

Já měla hodně možnost jezdit za vodním skútrem, protože je Andrew sponzorovaný jezdec, takže tam, kde jsme bydleli, jsme měli tuhle možnost. To je asi to nejběžnější ježdění ve Státech. Občas se winchuje za navijákem, ale není to tam tak jednoduché jako u nás. Vyhodí tě z daleko více míst než tady. A navíc v těch oblastech je obrovské množství aligátorů. Takže když jezdíš na jezeře, tak máš celkem klid, protože aligátoři se nebudou zdržovat v místech, kde jezdí hodně lodí. Ale když máš nějaký winch spot tam, kde není žádný ruch a ty jsi první, co jede, skočíš a třeba metr od tebe se vynoří aligátor…

Wow, už jsi potkala ve vodě aligátora?

No úplně ne, ale víme o tom, že tam jsou. Tak si to představ, že prostě někam přijdeš a padne to na tebe, že pojedeš jako první. No pocit nic moc, trochu tě to svírá v krku J

zuzka winch

Takže přímo nějaký Aligator slide se zatím nekonal?

To určitě ne, ale víš, že všude, kde jezdíme, prostě jsou. Musíš je vyhnat tím ruchem, protože toho se oni bojí. Já jsem teda žádného na vlastní oči ještě naštěstí neviděla, ale kluci je viděli, když jsem jezdila. Já ne, soustředila jsem se na ježdění. Kdybych ho viděla, tak asi umřu. Snažím se na to tolik nemyslet, ale víme, že tam všude jsou.

Zas to asi víc motivuje nepadat, ne?

Jasně, ale reálně mám Winchování raději doma, je to tady víc v klidu. Jen mi tady chybějí ty lidi, takže jsem hrozně ráda za Red Bull Winchsession, protože si konečně můžu s nimi zajezdit u nás.

Jsi mistryně světa jak WWA tak IWWF, můžeš nám trochu vysvětlit, jaký je v tom rozdíl?

Rozdíl je hlavně v hodnocení těch jednotlivých závodů. Ale v poslední době jezdíme spíš na IWWF, protože tam závodí více ženských. Každopádně je podle mě ten koncept závodů naprosto nevhodný pro wakeskate. Takže tam spíš jezdím, protože se těším, že si zajezdím s holkama a že se potkáme s dalšími jezdci. Ale samotný formát závodů i rozhodování je pro nás jinak fakt nevhodný. To jak IWWF, tak i WWA.

Účastníš se i jiných kontestů?

Jasně. Jezdíme Wakeskatetour, která je ale letos bohužel zrušená. Ale jinak je to čistě wakeskatové závod, což je super. Si to představ, že máš dvousloupový vlek, to je třeba u Reeda Hansena, kde je jedna zastávka tour, a ty jedeš dolů z gapu, který skočíš, a pak se dole otočíš a tu stejnou překážku musíš zase vyjet nahoru… To je pro nás snad nejlepší místo pro závodění. A taky je moc hezké, že si tam všichni navzájem hrozně fandí. Když se někomu povede nějaký trik, tak se z toho radují i všichni ostatní jezdci a není to vůbec bráno jako konkurence.

Jak ses dostala vlastně k Red Bullu?

Já jsem je vlastně oslovila jako první a vzniklo to klasickou cestou, že mě začali sledovat, dodávat plechovky, a potom už je to jen o komunikaci a o výsledcích ze závodů, které mi určitě hodně pomohly.

Co mistrovství Evropy letos v Ravenně, pojedeš?

Určitě.

zuzka_sturovo

Přešel bych pomalu k samotné Winchsession. Celá ta akce je vlastně tvůj nápad viď?

Ano, nápad to byl můj, ale jasně, že já bych to nezvládla celé zorganizovat a zafinancovat, to muselo jít ve spolupráci s Red Bullem. On vlastně každý Red Bull jezdec má tu možnost navrhnout nějaký projekt, který pak Red Bull organizuje společně s tím sportovcem. Akce se měla jet už vlastně loni, ale muselo se to posunout kvůli jiným velkým věcem, které už byly naplánovány dřív.

Jezdce si vybíral pak sám Red Bull nebo jste je vybírali díky známým?

Rozumně a logicky jsme se hlavně snažili vybrat počet jezdců. Víš co, kdyby nás tady jelo deset, tak všechny jízdy zaberou strašně moc času a nikdo vlastně nebude mít dostatečný prostor. Takže jsme po zkušenostech rozhodli, že čtyři je optimální množství. Jezdce jsme pak vybrali jak podle výsledků, tak i podle zkušeností. Ben a Andrew už mají pár takových akcí za sebou, takže ti byli jasní a Ollie jel jako hlavní zástupce evropské scény a navíc má za poslední dva roky obrovský progres. A v poslední řadě jsme všichni kamarádi, a to je na takové cestě taky hodně důležité.

Jakým způsobem jste vybírali samotné spoty?

Jednak google maps, ale taky jsme využívali lokální zkušenosti po známostech. Na spoustě těch míst už někdo jezdil, takže jsme byli rádi za všechny takové informace. A taky jsme využili jednu hodně super českou stránku www.raft.cz, kde si vybereš průvodce, pak si zvolíš libovolnou řeku a na stránce máš políčko jezy na řece, kde máš jak kilometrovník, tak i fotky jednotlivých jezů. To když jsem ukázala v Americe, tak se všichni smáli a chtěli to přejmenovat na www.winchspot.cz 🙂

Ještě teda k tobě. Máš nějaký nový trik?

Pořád se hodně učím shovitové triky, ale jako poslední se mi podařil frontside big spin na Filipínách na gapu a jsem za to ráda, protože to se zatím nepovedlo ještě žádné jiné holce. No byla jsem z toho naprosto nadšená, byl to fakt super pocit. Doufám, že se mi to povede i tady na winchsession. Chtěla bych ukázat, že i ženské můžou opravdu dávat kruté věci.

Jakým způsobem se učíš nové triky?

Zkouším to vždycky hlavně tou přirozenou cestou. Co umím na backside, přejdu na fronside a tak. Snažím se prostě navazovat a dělat to pozvolna. Nemá pro mě cenu zkoušet něco, u čeho mám pocit, že na to určitě nemám. Nechodím moc do triků bez hlavy. Snažím se víc odhadovat své možnosti. V tom mi velice pomáhá Andrew, který dokáže velmi dobře odhadnout, na co mám, a případně mě i vyhecovat k něčemu, co já si myslím, že bych nedala.

Super. Moc ti děkuju za rozhovor. Budeme držet palce jak na winchsession, tak i v Ravenně!

Komentáře

komentářů