Josef Holub o Goodboards
Při našem kempování v německém Schwandorfu jsme měli to štěstí a střetli se s testovacím stánkem Goodboards. Okolo stánku bylo celý den narváno a o desky byl velký zájem, ale i přesto jsme stihli Pepu odchytnout a vytvořit rozhovor!
Pepa Holub je rodák z Prahy, který už 23 let žije v Německu a u Goodboards se stará o výrobu, distribuci a testovací akce. Sám o sobě rád říká, že je pouhým praktikantem, ale po prečtení rozhovoru pochopíte, že Pepa je srdcem i duší Goodboards.
Pepo, ty sám jsi byl u počátku Goodboards?
Já jsem si to v roce 2010 založil.
Uff, tak vidíš to, měla bych doplnit vzdělání! Kde vznikla prvotní myšlenka, založit si vlastní značku boardu?
Od roku 1989 se pohybuji v téhle branži, ne teda wakeboard, ale snowabord. V roce 89 jsem si postavil svůj první snowboard, a od té doby mi to zůstalo a zabývám se tím. Odešel jsem do Německa a 15 let dělal distribuci několika firmám. Pak přišla myšlenka založit si vlastní firmu. Nejdřív na snowboardy, potom lyže a wakeboardy a teď ještě kiteboardy. Ty jsou pro letošní rok novinkou. Kite a wake desky jsou si podobné, mají rocker, outline a shape jiný, ale používají se stejný materiály. Na severu Německa je hodně wakeboardistů, kteří jsou zároveň kiteboardisti a podle větru střídají desky. Mimochodem sídlo naší firmy je u Ammersee, to je velké jezero u Mnichova a tam se kituje, takže to hned testujeme když dobře fouká.
A vlek tam nemáte?
Nene, ale jezdí se tam za člunem. Od našeho sídla v okruhu 90 minut máme osm vleků.
Vaše specializace je na cable wakeboardy nebo wake za lodí?
My jako firma pocházíme ze snowboardingu a používáme při výrobě podobnou konstrukci. To znamená celodřevěné jádro, kvalitní skluznice a ABS, a to jsou materiály, které se spíš používají na cable. A díky tomu, že jezdit na lodí je poměrně drahá záležitost, a těch lidí co mají loď, nebo mají licenci je hrozně málo, tak se soustředíme právě na vleky. A vleků v Německu je 80, čili je tady velké pole působnosti.
Co se týče materiálu, změnili se během vaší působnosti nějak?
Vyvíjí se to pořád dál. Skluznice jsou kvalitnější, vrchní folie sou kvalitnější, dřeva taky… I když ono se to částečně všechno vrací. Třeba na snowboardu se začalo jezdit se sidewallem, pak ABS a pak cap konstrukce, ale postupně se to zase vracelo k sidewallu, protože ty spoty se měnili. Nejdřív se jezdilo jenom v prašanu, potom se šlo na sjezdovku a potom se šlo do parku. A do parku musíš postavit snowabord který víc vydrží. To je třeba ta konstrukce, kterou teď používáme i u wakeboardů. Wakeboard zažívá něco podobného jako snowboard v osmdesátých letech. Střediska investují do překážek a kickerů, a na těch ty prkna fungují trochu jinak. Musí být rychlejší, méně se opotřebovávat na umělé hmotě a víc vydržet. Americké firmy pocházejí spíše z ježdění za lodí, kde na vodě žádné překážky nejsou, a tak nepotřebují kvalitní skluznici. Tam nepotřebují ABS, protože překážky nejezděj. V Evropě je situace trochu jiná. Je tady spousta vleků a jsou tady i dva největší výrobci vleků vůbec, kteří už od roku 66 stavěj vleky. Tradice a vývoj je tady úplně jinde.
Takže Evropa a Amerika, co se týče wakeboardingu, jsou velmi rozdílné…
Je to něco jiného, ale v poslední době se i v Americe staví vleky. V Evropě je loď a benzín drahý a minuta za lodí v Německu stojí 2-4 eura. Na vleku můžeš jezdit celé odpoledne za 40 euro. Nesmí se zapomenout, že do té doby, co se jezdilo za lodí nebo na vleku jenom do kolečka, tak to bylo poměrně náročné, ale přes překážky jezdit je jednoduchá věc. I díky tomu přišlo k wakeboardingu víc lidí. Řekli si, no jo, tak já tady skočím kicker, tady si přejedu přes bednu a nebolí mě to tolik, jako když se člověk pokouší o nějaký air triky nebo raley.
Jaké dřevo k výrobě používáte?
Používáme paulovnia, to je dřevo které se používá u kiteu. My jsme chtěli, aby prkna něco vydržela, a proto dáváme do středu, tam kde jsou inserty, tvrdé dřevo – buk. Dřevo bereme z Evropy. Když se dodává dřevo do manufaktury, tak ho samozřejmě kontrolujeme jestli je správně slepené, aby tam byla správná vlhkost, aby bylo správně obroušené a všechno.
Kdo vám dělá design? Mě osobně se moc líbí, jak přiznáváte dřevo, to je bomba.
Super to je, ale popravdě je to taky nešťastný, protože musíme pracovat velmi čistě. Jakmile necháváš průhledný design, tak tam nic neschováš. V každém prkně něco najdeš. Vzduchovou bublinu, nějaké to smítko, a proto musíme být hodně pečliví. Designerů máme v Německu 5. Všichni jsou to buď snowboardisti nebo wakeboardisti a vědí co dělaj. Naše designy jsou spíš čistější, průhledný, hodně je vidět dřevo. Žádné lebky, žádné zbraně, plameny… jsou lidi, kterým se to líbí a někteří naopak říkají, že ty naše designy jsou nudné. To je individuální samozřejmě.
Je možné nechat si udělat vlastní design desky?
Je to možné. My to oficiálně nenabízíme, protože si pak lidi myslí, že je to stejně snadné jako nechat si potisknout triko, ale když se vyrábí wakeboard s vlastním designem, tak se vyrábí jeden jedinej kus včetně skluznice a jádra speciálně pro zákazníka. Příprava vlastního designu je hodně náročná. Možné to je, ale ta cena je potom 1500 euro a to většinu lidi odradí. Ale ta možnost tam je.
K testování… TY sám jsi na cestách už 40. den… objíždíte jenom Německo, nebo i jiné země?
Soustředíme se hlavně na Německo, kde je v současné době 80 vleků a z těch my navštívíme nějakých 40 až 50. Začínáme už v dubnu, na začátku sezóny, pak jedeme celý květen nonstop a několik termínů i v létě. V září navštívíme 20 až 30 vybraných vleků, s novou kolekcí, aby si to zákazníci vyzkoušeli a obchodníci se podívali a předobjednali. Zároveň jsme letos navštívili tři vleky v Rakousku a jsme v jednání s Francií a Švýcarskem. Možná se na konci sezóny podíváme s novejma deskama i do Čech, zatím je to v jednání.
A co expandovat do světa?
My s Evropou máme hodně práce. Dodáváme snowboardy třeba i do Japonska, Iránu, ale v těch zemích to funguje pouze tehdy, když nás osloví firma, nebo distributor, kterému se naše práce líbí. Ale abychom my sami jeli někam pryč a někoho hledali tak to ne. Evropa je dost veliká. V součastnosti máme 200 prodejen, hlavně Německo, Švycarsko, Rakousko, Francie a potom trochu Itálie, Polsko, trochu Čechy, trochu Skandinávie, ale pořád je ještĚ spousta práce. Třeba Benelux. Španelsko, Portugalsko,…
Jak ty sám vnímáš vývoj wakeboardingu během svého působení ve wakeboardingu a Goodboards.
Za ty čtyři roky se hodně změnilo, protože americké firmy které s wakeboardingem přišli, ať už Liquid Force nebo Ronix, tak ty v Evropě se stávajícími výrobky neměly šanci. Oni museli upravit kolekci,aby mohli oslovit i zákazníky, kteří jezdí za vlekem, a ne jenom za lodí. Změnili materiály skluznic a jádra. Nejdřív dělali pěnová jádra, potom hybrid pěna a jádro. No a teď má dřevěné jádro už každá americká firma. Ten sport se změnil, tak se musí měnit i produkty a výrobci se přizpůsobovat době.
Takže vývoj wake scény a prken je dost podobný vývoji snowbaordové scény…
Ano. Tenkrát ta lyžařská střediska nechtěla vůbec snowboardisty vozit. Pak zjistili, že je to velká skupina lidí, kteří mají peníze, kupují si permice a něco si dají k jídlu. Majitelé vleků si řekli, ok dovolíme jim to, naženeme je sem, ale otázka byla, co ti snowboardisti vlastně chtějí. A zjistili, že jsou to parky. Překážky. A tak se začalo stavět. A to samé bylo i na vodě. Jezdit jenom v kolečku a skákat air triky to nestačilo. A začali vznikat firmy na výrobu překážek. Ty doby, co si majitele stavěli překážky sami jsou pomalu pryč. Protože ty překážky, nebyly tak kvalitní. Firma, která se na to specializuje nepoužije šrouby, ale všechno lepí, takže nehrozí, že by něco někde koukalo a jezdce ohrožovalo. My třeba vyvíjíme skluznici s jedním z výrobců překážek, srovnáváme použitý materiál a funkčnost skluznice na něm.
Máte nějaké týmové ridery?
Na zimu jich máme asi 40 a na léto 15, ale je to dělané tak, že se soustředíme na jezdce, kteří jsou aktivní na daném cabelu. Buď tam dělají trenéra, nebo operátora, nebo tam organizují kempy. Takových těch klasických týmových jezdců, kteří jezdí závody těch máme málo, ale my se soustředíme na to, aby ten týmový jezdec, dělal v branži a tu značku propagoval. V současné době dodáváme desky do 45 cablů po Německu, a každý takový cable podporujeme, jezdíme tam dělat testovací akce, aby si to mohli lidi vyzkoušet. Tady jsme ve Schwandorfu, to je jedeno z nejlépe řízených středisek v Německu, mají tady dva systémy, jeden pomalý velký vlek, jeden rychlý velký vlek, takže tady se krásně každý jezdit naučí. A je to středisko, ve kterém jsou tak spokojení, že naše boardy objednávají i na půjčování, protože vydrží.
Jak dlouho trvá takový vývoj desky?
Rok no. My to máme tak, že ten vývoj děláme ze tří směrů, za prvé se bavíme s našimi týmovými jezdci. Co se jím líbí a nelíbí. Dáváme jim různé věci na testování většinou tak, že jim neřekneme, co v tom prkně je nového, nebo jiného, dáme jim desku a čekáme, co řeknou. Každý řekne něco jiného, ale posune nás to tím správným směrem. Takže od týmových jezdců máme první feedback. Potom od obchodníku. Ptáme se jich, co zákazníci chtějí. Co je pro ně důležité. Délka, šířka, tvar a tak dále. No a potom testovací akce. Tam nám ti normální lidi řeknou, co se jim líbí nebo nelíbí. A tohle jsou tři směry, které jsou důležité pro vývoj. Začíná to určením, na co konkrétně je deska určena. Podle toho se vymyslí spodek desky. Jestli bude mít kanálky hranaté nebo kulaté, nebo jestli vůbec. Potom se vyrobí forma. To je nejdražší věc. Stojí asi 3 tisíce euro. A potom když je forma hotová, tak přemýšlíme jaký tvar deska bude mít. Další fází je tvrdost. Mění se tam síla dřeva, karbonových pásků nebo pruhy skla. Poslední věc je řešení designu. Přestože design je věc, která prodává, tak tu řešíme až na konec. Proto my, když testujeme novou věc, tak je úplně bez designu, aby lidi nebyli ovlivněni barvou a designem. Na takovém prkně dnes třeba jezdil Kuba (Kuba Poncar pozn. red). Deska, která má dva roky starej design, ale je to deska až na příští rok. My ty designy máme, ale zatím schováváme.
Kolik lidí pracuje na vývoji a v továrně?
Sedm lidi. V distribuci jsme tři a pak týmový jezdci. Povinnosti každého jezdce je 5x v roce být s námi na testovací akci. Aby nám pomohl to postavit, a aby se o ty lidi staral. Aby si sám vyzkoušel nové výrobky a dal nám feedback. Vzhledem k faktu, že každý z těch jezdců bydlí jinde, tak nikdo nejezdí k nám do kanceláře, ale potkáváme se právě na testovačkách. No a pak jednou v roce uděláme testovací víkend pro tým, kde se fotí a točí nová kolekce.
Děláte i desky pro děti?
Děláme i dětské desky, protože sám mám tři děti a vypozorovali jsme, že hodně dětí jezdí na těžkých a dlouhých prknech. Je to tak, že dospělí řeknou, já jim radši koupím větší desku, oni vyrostou. A protože my máme i jednu hodně dlouhou desku pro dospělí, pro chlapy, co váží sto kilo, tak jim říkáme, ať si vyzkouší jezdit na téhle desce. Oni se zhrozí a řeknou to ne, to je moc těžký. A stejně tak to je i u dětí. Proto my jsme vymysleli lehkou měkkou desku ve třech délkách 124, 128 a 132, kterou nabízíme dětem. Je to deska na který nic nevyděláváme, protože ve výrobě nás stojí jenom o 10 euro méně než ta pro dospělé. Rodiče tu desku za 500 euro nekoupí, ale 300 euro za ní dají. Já jím říkám, kupte dětem radši desku, která je pro ně určená, oni nejsou tak unavení a líp se naučí. Pro nás je to investice do budoucna.
Vidím, že máš na sobě Goodboards tričko… vyrábíte tedy i street wear?
Soustředíme se na výrobu ze dřeva. Prkna na zimu i na léto. Neděláme vázáni ani nic takového. A pak trika a mikiny. Ke každému designu snowboardu nebo wakeboardu děláme i jedno triko a jednu mikinu ve stejném designu, protože lidi si to rádi k desce koupej.
Děkujeme za rozhovor a brzy na viděnou na vleku!
Pro více info o Goodboards klikejte na oficiální web ZDE
@ Fotky použité v článku jsou z oficiální FB stránky Goodboards
