Jungle Trip 2016
Jsou akce a výlety, které se zpětně opravdu těžko popisují. Vsadím se s vámi, že každý z vás nějaký takový zážitek máte, a jen při vzpomínce na něj se začnete culit, ať už sedíte v přecpaném autobusu plném mračicích se lidí, nebo na poradě v práci, kde zrovna řešíte krizovou situaci a fakt se nehodí smát se. Přesně mezi takové výlety patří i Jungle trip 2016, kde jsme se s Moniig objevily zcela náhodně a né náhodou to bylo legendární.
Jungle trip není vyloženě wake akcí. Před rokem by se o Jungle tripu dalo mluvit jako o festivalu s nemalým počtem návštěvníků, ale pořadatelé se po této zkušenosti rozhodli vrátit ke kořenům akce, a tak se letos jednalo opět o vesnickou zábavu, jejíž hlavní myšlenkou je splavení řeky Doubravy na vlasntoručně vyrobených plavidlech. Startovalo se v Žehušicích, které když zadáte do navigace a spoleháte se na ni, objevíte se kdesi u Kutné Hory na hřbitově. Možná, že už tento fakt byl jistým varováním toho, co že nás to na Jungle Tripu čeká. Ale kdo se bojí, nesmí do Žehušic!
Pod mostem, na kterém na veškeré dění dohlíží samotný Jan Nepomucký (jeden z turistických trháků Žehušic) vybudovali organizátoři z palet skvělý pool gap doplněný o stylový “rail” v podobě lodě. Za gapem jezdce čekal ještě uprail a kicker. Ještě než na místo dorazil Matěj Štěpánek s winchem, kluci wakeskejtáci trénovali v nové sportovní disciplíně, takzvané wakepopolis.
Okolo šesté už byl winch připravený a o hrazdu se střídali wakeboardáci Fuko, Martin a kluci z Break a Leg týmu – Zéma a Louka, a wakeskejtáci Klingon, Fíbí, Dave, Matěj a Frodo z krémové dodávky. Monča se v honbě za nejlepší fotkou hodně obětovala a kluci se mohli přetrhnout, aby je zachytila v tom nej momentě a oni si tak mohli dát novou profilovku na FB (poz.red. toto je prosím autentická citace nejednoho z jezdců ).
V pátek večer se na Doubravě jezdilo až do pozdních večerních hodin. Atmosféru dokresloval Rambajs Sound systém a točené pivo Bakalář. To jsme ještě netušili, jak moc se Bakalář stane našim věrným společníkem během celého víkendu. Stejně jako seno, které se doteď zcela nepochopitelně objevuje na těch nejneočekávanějších místech.
Druhý den ráno se celá vesnice sešla u mostu a za neutišujícího křiku a potlesku podporovala kluky při ježdění. K poledni se na řece začala objevovat první plavidla a šlo o super výstavu věcí, které máme všichni ve sklepě a na půdě, a které se určitě ještě někdy budou hodit. Umyvadla, gauče, vany, těžko identifikovatelné předměty, které už dávno ztratily svůj původní tvar a pádla, která fungovala asi tak, jako kdybyste wejkovali na žehlícím prknu. Jako dá se, ale víte jak….
Našim úkolem bylo přesunout winch, překážky a nás samotné na další stanoviště. A přeci si nebudem zbytečně zajíždět na silnici, když se to dá krásně vzít přes pole a brody. Překážka se přeci dá lehce zaháknout za auto, nic se nemůže stát. A když se snad zdá, že se auto někam nevejde, nedej bože, že ta cesta je moc úzká a ty stromy fakt blízko u sebe, vždycky jsou kámošáci, kteří jsou skvělí navigátoři a ujistí vás, že tam se přece vejdete jako nic. No. Na místo jsme každopádně dojeli. Sice bez překážky a s menšími škodami na autech, ale důležité je, že my jsme byli celí a připravení na další wejkovačky! Teda aspoň pár vyjimek.
Někteří jezdili, někteří hledali botu v bahně a zbytek se usadil na břehu s kamarádem Bakalářem a nasával místní Jungle atmosféru. Polem se opět začal rozléhat Rambajs sound sytém, Zéma si zabékal u kytary a zbytek si futroval bříška 60 kily masa. A polem nepolem jsme se protancovali opět až do říše snů, ze které nás brzy ráno vytáhla zpráva o ztrátě jednoho účastníka, kterýžto se pod vlivem vlčí pomsty zatoulal kamsi do polí. Po x děsivých ranních minutách byl nalezen spokojený sám se sebou, jak vlastně tu noc mega zvládl v béžové dodávce. V neděli jsme se po koupání v ledové řece vydali do civilizace, abychom si opět připomněli, jak se vlastně používá příbor a záchod a rozjeli se každý svým směrem. Kluci z BAG do Maďarska na wejkovačky a Matěj s Fukem na Džbán si ještě zablbnout s winchem.
Samozřejmě, že ani tentokrát jsme nemohli opominout rozhovor s organizátorem této bájo akce. Rozhovor je trochu netypický, ale o to víc popisující celkovou atmosféru Jungle tripu! Moc děkujeme za skvělý víkend! A teď už má slovo Vojta!
Ahoj Vojto, tak se vrhnem na rozhovor, na který ses tak těšil! Kolikátý ročník akce se letos konal?
Tak jo, letos jsme to dělali po 5. Je to organizačně hrozně náročný, protože tadle akce se přesouvá na několik míst. Prořezat řeku a udělat jí splavnou pro plavidla je celkem dost pracné. Když lidi viděj člověka, co v 27 letech staví v řece hráze, tak jim to příjde celkem k smíchu, ale co, lepší než aby kvůli mě brečeli 😀
Haha, to každopádně! Jak se wakeboard vůbec stal součástí Jungle tripu, když vy sami na prkně nejezdíte?
Každej rok se snažím vymyslet něco originálního a wakeboard byl tou nejlepší volbou! Já jsem dělal 2 roky instruktora snowboardu a jezdím více méně na všem – skate, kite, wake,bike. Mám rád adrenalin, takže tak. A na tom skoku jsem taky jezdil, sice jen 1 jízdu, ale jako pořadatel a zároveň účastník, kuchař, moderátor, dj a taková kurvička pro všechno, si myslím, že to je až až 😀
Kde berete inspiraci na stavbu set upu?
Jsme kluci z vesnice, takže inspirace je už v nás. Co se dá udělat rukama, tak uděláme a základní princip fyziky je jasná věc. Návody jsme ani nehledali 😀
Jak dlouho vám tentokrát stavba trvala, a co všechno bylo třeba sehat pro výstavbu takovýho obra…
Stavba trvala cca 3 dny v klidnym režimu. Máme dobrý kámoše , každej něco sehnal nebo věděl, kde se dá tolik věcí sehnat. Stavba vyšla akorát finančně za šrouby a naftu …… kořalku do toho nepočítám, protože by to bylo, jak dovolená v Chorvatsku 😀
Co plánujete na příští rok? Letos byla laťka nasazena pěkně vysoko
Na příští rok plánuju… nevim ani. Jsem duší organizátor, takže něco vymyslím, ale teďka žádnej slib nedám, to nedělám 🙂 Víš jak… nedělej druhým, co nechceš, aby činili tobě. Já taky nemám rád, když mi někdo něco slíbí a ve finále to je úplně jinak 😀 Tak já mizím uklízet to monstrum! Jo a mimochodem, ten skok jsem skoro nestavěl…. to dělal Martin Mery se svojí přítelkyní 🙂 Já stavěl ten plovouci ponton ….
