ME v El Gouně – odlet, první tréninky, …

Je pátek 17. 11. a pracující lid si užívá, že tento týden byl o den kratší. Někteří vyrážejí uctít státní svátek. Pro českou reprezentaci ve wakeboardingu je ale tento den trochu jiný – odjíždí směrem do Egypta – letoviska El Gouna, kde se letos koná 19. mistrovství Evropy a Afriky ve wakeboardingu a wakeskatingu.

Já sama balím plavky, vouchery, pas, repre trika a vyrážím. Sraz máme v pražském Wakestore.cz, kam dorazí všichni rodiče i závodníci. Posbírám pasy, zahodím nervozitu a jedeme na letiště. Tam se dozvídám všechno možné o létání od ostatních – kdo nikdy neletěl, kdo má létání naopak rád a co si kluci (Honza G. a Kryštof) budou během letu pouštět za film. Ti jediní měli štěstí – i když jsme se dostavili na odbavení s předstihem, je před námi fronta “jak na banány”, a tak až na ně dva sedíme rozházení po letadle. Nakonec je nám to jedno – když proběhneme všechny letištní kontroly a sedneme si do letadla, postupně všichni usínáme.

V sobotu ráno dosedáme na letiště v Hurgádě, nad kterým je lehký opar a teplota kolem 20 stupňů. Žádná sláva, ale je tu líp jak doma. Na hotelu se usmíváme na personál, což nese ovoce – pustí nás na snídani a dostaneme pokoje dřív jak ve slibovaných 14 hodin. Sotva dáme kurf na pokoj a namontujeme vázání zpět na wakeboardy, vyrážíme TUK-TUKem na vlek. Tam fouká, ale všichni se těší na vodu a trénují až do večera. Ani se nedalo divit tomu, že někteří usínali již před večeří.

V neděli využíváme možnosti trénovat celý den bez omezení. Na hotel se vracíme jen na oběd a polední pauzičku, ve které zkoušíme hotelový bazén. Na odpoledním tréninku se pomalu zvedá vítr. Naštěstí nás to ale neodfouklo a po večeri nám zbylo trochu sil vyrazit do městečka vzdáleného od hotelu přibližně 5 minut chůze. Zde je řada plakátů lákajících na nadcházející mistrovstvé Evropy a Afriky, tak jsem zvědavá, zda se na nás přijdou podívat i místní nebo turisti. Smlouvání je zde při nákupech základ úspěchu, a tak s ním pomáhám a nakonec se na hotel vracíme s úlovkem v tašce a úsměvem (pozn. pro rodiče – nechte se překvapit 🙂 ).

Nový týden přináší i nový režim na vleku. Vždy od 7 do 11 a od 14 do 17 hodin je vlek uzavřený pro jednotlivé reprezentace. Každá země si tedy může zarezervovat svůj tréninkový čas. Přes oběd a ve večerních hodinách je možné jezdit v běžném režimu vleku (tedy kdo chce, koupí si lístek a jezdí). My máme na pondělí zamluvené hned dvě hodiny pouze pro nás – jednu dopoledne a druhou odpoledne. Dopoledne využíváme toho, že nefouká (na místní poměry 😀 ) a trénuje se ob závěs. Po obědě je to ale horší a horší, vítr se zvedá a přichází i únava z třídenního ježdění. Martin Bartoň všechny poctivě natáčí, a tak se večer všichni mohou kouknout na své jízdy. Zde je sestrih:

Vítr má v dalších dnech dle předpovědi přitvrdit. Potvrzuje se to i v reálu, když poryv větru málem odnesl Veju i s wakeboardem z mola. Proto si čtvrtý den dáváme odpočinkový a po snídani využíváme hotelové loďky, která nás po uměle vytvořeném kanálu doveze až na pláž. Koupeme se, relaxujem, doplňujem energii (třeba jako Monča – dortíkem 🙂 ).

Všem co zůstali doma, píší jednotlivým závodníkům, myslí na nás a fandí českému teamu – DĚKUJI :). Díky povětrnostním podmínkám tu ježdění není zrovna jednoduché a tak pomůže každý palec, který nám budete držet. Videa a fotky z “místa činu” můžete sledovat na našem Instagramu.

Linda

 

[custom_gallery source=”media: 7113,7116,7117,7130,7129,7120″ link=”lightbox” width=”300″ height=”300″ title=”never”]