Nový vlek od Wakemasteru
V listopadu jsme navštívili v Brně veletrh sportu Sport Life. Veletrh, který hostil nepřeberné množství sportů, a na kterém se našel každý sportovní nadšenec. Své jsme tam našli i my, protože letos poprvé byl součástí veletrhu i wakeboarding. 50 metrový bazén a na něm nejnovější verze vleku tam představoval Wakemaster. Ačkoli počasí nebylo zrovna přívětivé, jezdce ani diváky neodradilo. Naopak. Na tvářích návštěvníků bylo vidět nadšení a podle jejich častých dotazů, kde že by sami tenhle sport mohli vyzkoušet, můžeme očekávat v létě vlnu nové krve. A to nás těší!
Pro mě osobně bylo cílem zjistit, s čím novým Wakemaster přišel. Vyzpovídala jsem proto Honzu Veselého, ale nejedná se o typický rozhovor. Díky nadšení a totální oddanosti projektu Wakemaster ani nebylo třeba pokládat otázky. Stačilo říct “Honzo povídej” a vznikl z toho článek, z kterého všichni pochopí, jak moc je Wakemaster svým přístupem na trhu jedinečný.
Takže Honzo! Jaký je váš Wakemaster příběh?
Začali jsme v roce 2013. Z venku to možná vypadá, jako rychlý proces, ale vývoj 1. typu zabral celý rok. Druhý jsme začali vyvíjet v roce 2015. Hned v začátcích jsme věděli, že chceme být ve srovnání s konkurencí lepší hlavně kvalitou. Proto jsme první vlek nejprve rok testovali a to jak na vodě tak na sněhu. Byli jsme ve dvou schovaní na Seči, půjčili jsme si peníze, abychom měli klid a opravdu jsme to už od začátku dělali tak, že ten vlek musí vydržet. Samostatná otázka bylo schválení vleku pro provoz v rámci legislativy ČR s výhledem distribuce do zahraničí. V tom jsme měli určitou výhodu vzhledem k našim bývalým profesím. I toto se podařilo a vlek byl na sezónu 2014 uveden na trh.
První komplikace a první vlek
Jednoznačnou komplikací byly obchodní záležitosti. Nevěděli jsme jak se oslovuje zákazník, a jak funguje marketing. Popravdě nás to dost vyděsilo, byli jsme zvyklí na jednání, ale spíše technického rázu. Po nějaké době jsme se trošku otrkali. Hodně nám na začátku pomohl Jirka Heller, který našemu projektu věřil a vlek od nás koupil. Zároveň uspořádal 1. závody na dousloupáku v ČR a rovnou v Praze. Tam se nám potvrdilo, že všechno fungovalo a nebyl jediný problém. Zahájili jsme sezónu a nikde se nestalo, že by ten vlek stál déle než jeden den.
Zaměřeno na detail
Od začátku jsem se snažili zdůrazňovat, že konstrukce našeho vleku odpovídá normám a požadovaným životnostem na lanové prvky. Jsou to velké průměry hlavních kladek, napínací systém se siloměrem, vyměnitelné vyložení kladek, aj. Samozřejmě v našem ryze technickém podání se spíše lidé ztrácejí. Kolegové, co nyní mají na starost obchod vleků, nám to řekli docela výstižně: “ těžko někoho ohromíte průměrem kladky 480mm, ale to, že i díky tomuto průměru dosahujete životnosti lana 8 let, to je zajímavé “ .
Velmi se nám osvědčila dálková diagnostika. Pokud se na vleku něco stalo, stačilo přečíst kód a my jsme byli schopni vyřešit problém na dálku. Je pěkné sledovat, že i konkurence nyní přichází s prvky (jako nadstandardní výbava), které jsme my měli od začátku a ve standardu, jako jsou již zmiňované velké průměry kladek, dále napínací systém se siloměrem, garance vysoké napínací síly, atd.
Automatizace a její výhody
U našeho nového vleku s označením WM02 je největší novinkou rozšířená automatizace… Jedná se o automatický START/STOP systém a jsme jediní, kdo to má. Bohužel nemohu být konkrétnější, protože momentálně řešíme případné patentování. WM02 jsme vybavily hned od základu bezdrátovým ovládání. Za tím je také vlastní vývoj. Když jsem hledali dodavatele, nebyli jsem schopni najít nikoho, kdo by splňoval naše kritéria – vysoký dosah, certifikovaný TOTAL-STOP, cenově dostupné akumulátory, jízda i při nabíjení, plynulý potenciometr a v neposlední řadě také stejná ergonomie jako u předchozích našich ovládání.
Výhoda je samozřejmě v mobilitě, ale odpadá i problém s životností kabelu k ovládání. To, že na něj někdo hodí prkno je dost časté. Každodenní namotávání a smotávání, ala šňury na prádlo, mu také nedělá dobře. Ano sice nám stoupají náklady, ale jak jsem zmiňoval na začátku – hlavní naše kritérium je kvalita. Tím teď nemyslím nějakou marketingovou frázi, ale skutečně odzkoušené a garantované řešení.
Vyladěno do detailu
Na co jsme u WM02 opravdu pyšní je designové zpracování, které jde ruku v ruce s přidaným konstrukčním zlepšením. V tomto jsme se spojili s Ing. Sulitkou, odborníkem v průmyslovém designu. Navrhl vnitřní strukturu vleku s tím, že jsem dosáhli mnohem vyšší tuhosti a u 12 metrové varianty srovnatelných hodnot jako u původní 6 metrové. Nelíbila se nám často používaná metoda vypínání vnitřních lanek v konstrukci, která není vůbec pěkná, a co se týká zvýšení tuhosti málo efektivní.
Náš původní unášeč byl sice funkčně dobrý, ale oko laika jej vždy dost zkritizovalo – ani se nedivím. Zachovali jsme tedy systém identických dvojkladek, tím dosahujeme 2x takové živostnosti něž konkurence, a opět p. Sulitka vyladil design v konceptu celého vleku – k dynamickému projevu.
Napnutí lana a role siloměru
To už je trochu ohraná písnička, když se na to ale ptáš… Ano, často to zmiňujeme jako naší devizu. Je to ovšem věc, která je skutečně nezbytná. Zkusím to vysvětlit na jednoduchém příkladu. Vlek je napnut mezi kotvící prvky, jejichž hmotnost je dána podkladem a napínací silou vleku. Abych tedy řekl, ano bezpečně bude stačit tolik a tolik tun závaží, potřebuji vědět, jakou mám napínací sílu. Jak to bez siloměru zjistím? Jak mám pak garantovanou bezpečnost, že splním požadavky statika? To už nemluvím o vlivu teploty, uvolňování vnitřního pnutí v nových lanech, atp.
Ano je pravda, že bez siloměru a napínacího zařízení ušetřím na nákladech, ale to se nám zdá být už skutečně za hranou.
Děkujeme za rozhovor! Omlouváme za časovou prodlevu, která vznikla mezi realizací a uveřejněním rozhovoru, ale původní podoba rozhovoru byla spíše změť technických parametrů, a proto jsme se s Honzou dohodli ještě na revizi o “osekání” částí, které pro laika nejsou stěžejní. A jak to tak ve wake světě chodí, zabralo nám to nějaký ten pátek ;). Každopádně výsledek stojí za to a těšíme se na léto, až vyzkoušíme WMO2 na vlastní kůži!
