Rozhovor: Kuba Zalejsky
Čtvrteční odpoledne je opět ve znamení rozhovorů. A dnešní čtvrtek patří pětadvacetiletému havířovskému riderovi Kubovi Zalejskemu, který nám rozhovor poslal z Paprsku, kde přes zimu shredí na snowboardu a připravuje se na wake sezónu. Kuba si v loni střihl part v českém wakeboardovém filmu Wakeporning a nejčastěji ho potkáte na domácím vleku na Těrlicku. Proč se nezúčastňuje závodů, a co má v plánu, až bude wakeboarding jednou z olympijských disciplín? Tak čtěte!
Ahoj Kubo! Nedávno jsme měli možnost kouknout na tvůj full part z wakeporningu. Jak ses k tomu vůbec dostal?
Ahoj, no to tak jednou ve Francii na výletě mi zazvoní foun a na drátě Karkys rejža, že se bude natáčet Wakeporning! Takže jako slepý k houslím hehe.
Co ti tahle zkušenost přinesla?
Spoustu skvělých zážitků, potkání novejch lidí a kopec srandy s kámošema. O tom to všechno je.
Vraťme se k začátkům tvého wakeboardingu… kdo tě k tomu přivedl a kdy?
To už je nějaký ten pátek zpět, kdy jsem na Těrlicku, v té době ještě bez překážek jak v pravěku, došel s mým kámošem Sanťákem, který mi půjčil desku. Hrál jsem zrovna hokej, takže táta mě k tomu moc pustit nechtěl, ale po nějakém čase jsem se vrátil zpět a od tý doby jsem si řekl, že je to to co chci v životě dělat dál, tak jsem tam začal trávit každej možný den.
Jak se podle tebe změnila česká a světová scéna za tu dobu, co jezdíš?
Všechno jde směrem dopředu a to je dobře. Ale oproti světu, toho máme ještě dost co dohánět.
Na českých závodech tě moc vidět není (aspoň v minulém roce to tak bylo)… Proč?
Závody typu Mistrovství ČR a podobně nejsou vůbec pro mě. Naposledy jsem si vyrazil zub, rozsekl bradu a udělal otřes mozku haha. Radši si jezdím jen tak pro radost a mnohem větší hodnotu pro mě má zajímavá fotka nebo záběr než medaile na krku. Ale tím nemyslím, že by závody byly špatné, jsou různé formáty, které u nás nejsou ještě tak moc rozšířené jako jinde ve světě.
Kde jezdíš nejraději?
Všude kde to jen jde. Winch, vlek, i loď je sranda. Hlavně když je pohoda s partou a užíváš si to, jak nejvíc můžeš.
Kam nejdál si za wakeboardem vycestoval?
Zatím jen tady Evropa, ale to se snad brzy změní. Chtěl bych se určitě podívat na Filipíny nebo do USA.
Co máš na wejku nejraději?
Tož to těžko najít jednu konkrétní věc. Takže asi všechno, celej ten život!
Děláš k wejku ještě jiné sporty, nebo máš přes zimu nějaký speciální cvičební program jako přípravu na wejk sezonu?
Skateboarding a snowboarding nejlepší „speciální cvičební program“ jaký znám hehe no a když to ještě večer zapiješ pivem s partou, tak je to dokonalej den.
Baví tě víc air triky nebo překážky?
Tak určitě je dobré umět obojí, ale já jsem spíše ten typ, který si dá radši pořádný ollíčko než raley.
Jaký trik byl pro tebe zvrat ve wejku a posunul tě nejdál?
Každý nový, který se naučím.
A jak koukáš na to, že wejk se možná stane jednou z olympijských disciplín? Myslíš, že je to krok v před, nebo to sportu uškodí?
To je na dlouhý povídání. Každopádně jestli tam jednou bude, tak určitě skákat radostí nebudu. Spíš si otevřu pivo, zapnu přenos a budu čumět.
Prkno? Nobile – Super Bee
Goofy/regular? Regular
Nej trik? Ollie je základ celýho vesmíru.
Nej vlek? Doma je doma, takže Těrlicko. Jinak si to užiju na každým vleku nebo spotu jak nejvíc to jde.
Nej jezdec? Bogdan Kornas a Marek Zach aka Murphy, vždycky největší sranda na výletech.
Sponzoři? Nobile Wakeboards, Mystic, HonkyTonk Boardshop, Wakepark Těrlicko, Sony Action Cam
Co teď sjíždíš za hudbu? Já jsem rock’n’roll týpek, ale jinak poslouchám všechny žánry, na které mám zrovna náladu. Hudba je pro mě obrovskou inspirací a nejlepší věc k odreagování.
Foto: Roman Dlauhý
