Ze života kempera Evžena
Práve v tuto chvíli probíhá v Německém Schwandorfu již třetí letoší wake kemp. A protože je další ještě před námi a stále zbývají místa, pro ty kteří snad váhají tu máme krátký deník ze života kempera. Jak takový kemp probíhá od rozhodnutí se účastnit, až po první rozjezd, pád, lásku, nebo překážku. Mrkněte se na to, jak si kemp užil jeden z našich kemperů Evžen.
Ze života Evžena – účastníka wake kempu ve Schwandorfu
25.2.2017
03:56
Hej kámo, tzy bláho Radovane, teď sem na netu viděl super video, jak borci jezděj na nějakým prkně na vodě. No mazec, tahá je vlek, jezděj dokola a maj normálně překážky a skáčou strašný nesmysly. A v létě je několik takovejch kempů, kde tě to jako celý naučej. Hele pojeď se mnou, budou tam určitě nějaký kočky. Je to v Neměcku na tři dny, takže pohodička. Já to tady mám votevřený tu přihlášku, tak pojéééď, hele tady jméno, platba a je to! V létě jedem! Tak na to si dáme další rundu, ne?
13.5.2017
17:00
Radovane nebuď máslo, přeci si nenecháš kecat od ženský, co smíš a nesmíš dělat, ne? Vždyť jsme ten kemp zaplatili už dávno, je to prostě zařízený všechno, nějak jí to vysvětli. Na tři dny tě snad pustí ne? Tak jako mi neřikej, ty bláho, že jsi takovej podpantoflák? Už jsme si koupili super vesty a helmy, přeci to nenecháš doma jen tak válet?
9.7.2017 Neděle
08:00
Bože, co jsem si to zas vymyslel. Sám na nějakej kemp. Za cizíma lidma. Nemám rád lidi. A na wake. V životě jsem na tom nestál. Tam určitě budou všichni drsní a já sem tam budu plácat jako jedinej blázen. Ještě ke všemu nemám rád sport. Trochu mě začíná bolet hlava, možná bych neměl vůbec jet. Co kdyby se z toho vyklubala nějaká chřipka.
15:00
Tak jo mám zabaleno. Když už jsem si to zaplatil tak jedu. A budu Radovanovi posílat skvělý fotky. A všeobecně. Na Facebook a Instagram. Ať si všichni myslej, jak si žiju a užívám si to i bez nich. Tshaa.
18:00
Jsem na místě. V kempu mě hned přívítala usměvavá parta organizátorů a pár lidí, kteří dorazili ještě přede mnou. Ukázali mi, kde postavit stan, vysvětlili jak to funguje se sprchama a hned mi nábídli točenou plzničku. Všichni jsou hrozně free, myslím, že sem nezapadnu. Když jsem se představoval, tak podivně si se mnou plácli, a já nevěděl, že si chtej plácnout, takže z toho vzniklo takový to trapný plácano-potřepání rukou. Jdu si dát radši to pivo.
22:00
Už je tady docela hodně kemperů. Dokonce jsou tu i začátečníci a dokonce jsou tu i lidi, kteří přijeli taky sami, protože mají podobného kamarádka jako já Radovana. Kromě piva je v lednici k dispozici i spoustu nealka a v mrazáku spoustu alka. Za chvilku vyrážíme na paddleboardy. Sice nevím, co to je, ale ostatní jsou hrozně nadšený a já nechci přiznat, že to neznám. Připadám si mezi všema dost cool.
10.7.2017 Pondělí
08:00
Už vím, co jsou to paddle boardy. Kdybych to tak tušil včera. Polovina věcí, co jsem si na kemp přivezl je mokrá. Můj balanc je špatnej normálně, a co teprve v pozdních večerních hodinách. Bolí mě nejen nos, do kterého jsem si dal pádlem, když jsem asi po padesáté zkoušel hloubku místního jezera, ale i hlava, z náročného seznamovacího večera. V deset hodin začíná program, tak si ještě hodím šlofíčka.
10:30
Zaspal jsem! Když jsem se dopocátel na místo srazu, všecha místa v ústranní byla obazená, tak jsem byl donucen sednout si přímo před trenéry, kteří mi významným pohledem dali najevo, že se ještě mám co učit. Nehledně na večer, ráno musít být člověk ready na ježdění.
Když jsem se rozhlédl uviděl jsem spoustu nových tváří. Některé z nich se na mě usmívali dost familiérně, takže bych řekl, že jsme se potkali již předchozí večer, ale zbytek byl stejně vyjukaný, jako já. Mladé páry, rodiče s dětmi, party kamarádů… překvapilo mě, jak moc rozdílná skupina lidí se tu sešla.
Nejdříve nám sdělili program celého kempu, potom se představili trenéři a pak my. K mému potěšení jsem zjistil, že nejsem vůbec jediný začátečník a dokonce nejsem jediný, kdo je tady svým způsobem vlastně omylem!
Dostali jsme školení o tom, jak se chovat na vleku, první pomoc, nějaký věci, co dělat když spadnete za překážkou, ale protože tohle se mě vůůůbec netýká, vypustil jsem to.
11:20
Půjčujeme si vybavení. Nevím jak je to možné, ale tu helmu jsem si koupil moc velkou a vestu moc malou. Takže si stejně budu muset půjčit vše na místě. Ptají se mě, jakou nohou jezdím dopředu. Začnu se smát. Trošku se mi chce brečet, tak se směju ještě víc.
12:00
Připadám si dost divně. V plovací vestě a helmě se ženu na strečing. Po prvních 10 namáhavých minutách mi dojde, že důvodem, proč ostatním jdou ty pohyby tak dobře je to, že na sobě nemají narvanou tu vestu. Aha.
Jsem v týmu se začátečníkama. Pár dětí, který jsou víc drsný než já byl za celý svůj život dohromady a několik dospělých, kteří se naštěstí tváří stejně nešťastně a vyděšeně jako já. Naše trenérka nám vysvětluje, jak to vlastně funguje. Jsme na vleku 2.0, který jezdí jen tam a zpátky. Připadám si trochu trapně. Chtěl bych být víc drsný.
13:30
Rozjel jsem se! Vypil jsem asi půlku jezera a okolí obšťastnil svým zadkem, když se mi při mém nadšení z jízdy svlíkly plavky po kolena, ale já se nechtěl pustit, protože jsem sakra jel! Nakonec se mi to nezdá tak moc těžký. Sice se na konci 2.0 nedokážu otočit a nazpátek musím plavat, ale jinak si myslím, že jsem dost dobrej. Nehledně na to, že děti už šly po prvních 10 minutách na velký vlek, jsem rád, že v naší partě držíme při sobě a nikdo z nás není schopnej se otočit. Naše trenérka se nám opravdu snaží vysvětlit, jak to udělat, ale já jsem strašně happy že na tom stojim, takže jí ani moc nevnímám a jen se směju. Ono nakonec tu můžu klidně strávit tři dny, mě to vlastně ani neva. Je to pohodička.
15:00
Máme další strečink. Moc se mi nechce a tak zmizím do stanu, dát si radši šlofíčka na chvilku. Ňákej strečink mě přece nevytrhne.
16:30
Vynechal jsem i odpolední strečink. Stojím na startu. Nemůžu se ani hnout. Všichni jsou nějak moc svěží. Nikoho očividně nic nebolí. Po prvních minutách se všichni z týmu zvládnou na 2.0 otočit a vrátit se. Sakra.
19:00
Na vodě jsou trenéři. Nechápu, jak to dělaj. Skáčou a otáčej se a dokonce objedou vlek několikrát, aniž by měli neskutečnou křeč v rukách, nebo je rozházela vlna. Tvrděj mi, že je to díky strečinku. Mimo jiné teda. Tak já se teda večer protáhnu taky…
21:00
Večerní strečink mi neskutečně ulevil. Ono na tom asi něco bude! Cvičili jsme okolo trampolíny při západu slunce. Čekala nás večeře a musím říct, že jsem vůbec nečekal, že je někdo schopný uvařit něco tak chutného pro 40 strávníků v malém hrnci na vařiči! Salát, kuskus, maso, zelenina, dezert… prostě všechno! Přidal jsem si asi 3x, chtěl jsem i po 4x, ale už se na mě ostatní koukali divně, jako že by si asi taky rádi přidali aspoň jednou.
22:00
Večer jsme měli wakeboardový kvíz. Naštěstí jsem byl v týmu s partičkou, která tvrdila, že všechno ví. Podle výsledků nevěděla.
Pustili nám na plátno film z místního wakeparku. Probírali jsme, co se nám během dne povedlo (já všem povídal, co se mi všechno nepovedlo) a vášnivě diskutovali do brzkých ranních hodin. Myslím, že teoreticky mě tento večer posunul ve wakeboardingu opravdu daleko. Už vím, jak na to.
11.7.2017 Úterý
9:00
Nemám rád rána. Ale probudila mě příjmená vůně kafe a čerstvého pečiva. Po snídani nás čekal dopolední program. Mohl jsem si vybrat mezi paddleboardy (ne díky), trampolínou pro ty, co se chtěj naučit triky (haha), slack line, pro ty, kteří potřebují získat lepší balanc (jak můžu získat lepší balanc, když žádný nemám), indo board (no tak to každopádně), nebo longboardy. Na těch jsem taky ještě nikdy nebyl a zdá se to dost jednoduchý. Co by se taky mohlo stát. Má to čtyři kolečka a stojíš pevně na zemi. Tsha.
Věřili byste, že ani longboarding není tak jednoduchý, jak se zdá? Jsem asi přirozený antitalent na všechno. Po prvním kopci (ok spíš takové delší nakolněné rovině, ale až to budu vyprávět, všem řeknu, že to byl mega kopec), kdy jsem si sedřel ruku, jsem si na prkno sedl. Což byl ještě horší nápad. Když jsme se po několila kilometrech vraceli do kempu, už mi to docela šlo. Sice jsem pořád nepochopil systém brždění, ale rychlé seskočení z prkna a běh do trávy to jistí. Naštěstí mě ostatní vyfotili, když jsem asi 5 vteřin jel jakž takž v klidu, takže mám aspoň další super fotku na Instagram.
13:00
Strečink jsem tentokrát nevynechal. Všichni z mého týmu šli na větší vlek. Já se pořád plácám na 2.0 systému a nejsem schopný pochopit, jak se otočit. Po první půl hodině, kdy si mě už vlekař přestal natáčet, jako největšího exota a já neměl komu dělat show, jsem se rozhodl přidat se ke zbytku svého týmu a zkusit velký vlek.
Je to bomba! Jako pořád jsem dost špatnej a třetí sloup mě vždcky vyhodí, ale ta jízda, to je něco! Připadám si opět dost drsně. Myslím, že už chybí málo a budu jezdit stejně jako trenéři. I naše koučka mě chválí. A to už něco znamená. Hecnu se a ke konci prvního tréninku už objedu několik koleček. A nebolej mě ruce! Dokonce dřepuju a hrazdu držim jednou rukou. Prostě like a boss.
Po ježdění a strečinku si dám s ostatními sendvič a pivko v místním baru. Z terasy koukáme na borce, jak si to dávaj a já jsem hrozně nadšený a rád, že jsem se nakonec rozhodl jet. S ostatními komentujeme jízdu začátečníků na 2.0 a příjde nám vtipné, jak jim to nejde.
16:30
Koučka mi řekla, že jestli chci, mám si zkusit přejet malý kicker a fun box. Myslel jsem, že zešílela. Ale když si to koučka přeje…
Dal jsem to! Normálně jsem to dal! Ok 7x jsem spadl a 3x jsem shodil jiný jezdce, protože jsem si nerozepnul vázání až mimo dráhu, tak jak nám všem bylo řečeno první den, a já to ignoroval v domění, že překážky se mě nikdy týkat nebudou.
Ale pak jsem to dal jednou, dvakrát a já si začal věřit. Koučka mě pochválila. Myslím, že ze mě bude opravdový wakeboardista! Hned po jízdě jsem si šel do shopu koupit nové boardshortky, aby moje image drsňáka byla dokonalá.
21:00
Po strečingu a opět naprosto delikátní večeři (díky mým novým šortkám už nikomu nevadilo, že jsem si přidal 4x, jak říkám, jsem teď prostě dršnák) nás čekali večerní aktivity v podobě týmových her. Týmy jsme si losovali a měl jsem štěstí. Jediný neschopný článek v týmu jsem byl já (ale bylo mi odpuštěno… šortky, však víte), a tak jsme přátelské utkání, které testovalo naší ohebnost, logiku, vůdčí schopnsti a logistiku, vyhráli. Protože to byla naše poslední společná noc, rozhodli jsme se opět rozjet diskuzi a rozjímali jsme nad krásami, které nám tento kemp přinesl. Nevím, jak je to možné, ale opět jsem se objevil na paddle boardech a tentokrát se vykoupal jen dvakrát. Rád bych napsal, že to bylo schválně, ale nebyl jsem jediný, kdo tam opět zahučel, takže přiznání je o to jednodušší.
12.7.2017 Středa
9:00
Bolí mě úplně celej člověk. Stěží si k snídani namažu housku marmeládou. Ale jsem motivovaný dnešním tréninkem na velkém vleku. Rozhodnu se dokonce přes veškerou svou únavu účastnit se dopoledního tréninku na trampolíně. Zkouším si přendavat hrazdu za zády a skáču až do nebe.
13:00
Konečně stojím na molu se všemi těmi borci. Vlek jede rychlostí 30 km/h a mě příjde, že po vodě letím. Samozřejmě, že na začátku asi 4x vyletím u čtvrtého sloupu, ale když poprvé objedu celé kolo a užívám si pohled na velké překážky okolo mě, napadně mě, že je vlastně strašná škoda, že wakeboarding nedělá víc lidí, protože si myslím, že by je to bavilo. Vemte si mě. Přihlásil jsem se omylem na jedný párty, v životě jsem nedělal žádný sport, mám nějaký to kilo navíc a teď si tu jezdím na překážky. Pády do vody už mi ani tak nevadí, plavání jsem poprvé za celý svůj život začal mít rád a taky si myslím, že Natálka ze skupiny modrých se mnou na to rande, na kterém jsme se včera na paddle boardech domluvili, půjde. Aspoň podle jejího úsměvu si to myslím…
15:00
Probíhá vyhlášení kempu. Dostal jsem ocenění za největší pokrok a vyhrál poukázku na trampolíny do Kolbenky. Mrknul jsem na Natálku a oba jsme hned věděli, kde naše první rande proběhne. Trenéři nám poděkovali, udělali jsme společnou fotku, vyměnili si Facebooky, abychom se mohli s otatními kempery ještě potkat a zajezdit si. Zašli jsme na poslendí oběd a pomalu se loučili. Naštěstí bude ještě jeden kemp letos v Hradci, takže můj plán na konec července je jasný! Opět rezervuju místa pro dva, ale tentokrát jsem si jistý, že sám nepojedu.
